Čím dál víc se setkávám s negativním názorem na volbu kotce či klece pro psa do bytu/domu. Ráda bych vyjádřila svůj názor na tuto problematiku. Osobně mám naopak velmi kladný vztah ke kleci či kotci, ale pouze v případě, že je „v rukách“ inteligentního a myslícího člověka.
Klec je velmi přínosným pomocníkem při výcviku a výchově psa. Ovšem je potřeba dodržet několik zásadních pravidel při návyku na klec a pak při jejím samotném používání.
Moje zkušenosti a můj příběh začíná jak jinak než štěňátkem, které jsem si dovezla z chovatelské stanice. Věděla jsem, že navykání na klec není žádná sranda, jak si někteří myslí. Věděla jsem, že pokud chci mít klidné, vyrovnané a spokojené štěně, nemůžu jej hodit do klece, zavřít a odejít. Věděla jsem, že to chce hlavně čas – vzala jsem si tedy dlouhých 14 dní dovolené. Interně jsme to v práci nazvali „mateřská“.
První den mé pseudomateřské – tedy spíš noc – byla krize. Opravdu krize. Naše malé štěňátko plakalo a plakalo i na gauči, takže seznamování s novým pelíškem (klecí) nepřipadalo v úvahu.
Od druhého dne jsme pomalu začali, Priya v žádném případě v klícce nechtěla být dýl, než dokud nesežrala svou dávku namočených granulek 3x denně. Pomalu jsem každým dnem přicházela o trpělivost. Nedostatek spánku se na mě začal podepisovat čím dál víc a víc, protože jsem každé dvě hodiny i v noci vstávala, abych Priyu vyvenčila, protože základní hygienické návyky jsou dalším stěžejním bodem, který je třeba zvíře učit už od prvního dne, aby nebylo pravidlem, že se štěně, potažmo dospělý pes, do klícky dennodenně vykálí nebo počůrá. Jednoduše je potřeba vrýt zvířeti do paměti, co nejvíc to jde, že do klícky se nekaká ani nečůrá, tak jako i v celém bytě. Já jsem naštěstí nemusela ani jednoho svého pejska trestat za čůrání nebo kakání v kleci nebo v bytě, a to právě proto, že jsem poctivě co dvě hodiny chodila ven a venčila a vstávala a venčila a pořád dokola.
Z ložnice jsem se postupně přestěhovala ke kleci, kde jsem spala… Když malá Priya usnula, přesunula jsem ji do klícky a já jsem spala hned vedle s rukou v klícce.
Až v půlce druhého týdne, kdy jsem ztratila veškeré nervy a zmocnila se mě panika, že nestihnu naučit štěně na klec, že jsem pohořela, že jsem to prostě nezvládla a už budu muset odejít zpátky do práce, se vše zlomilo. Priya spala úplně celou noc sama v kleci a vůbec se nebudila, přesunula jsem se zpátky do ložnice a Priya jako zkušený matador začala klec milovat.
K mému překvapení vše začala zvládat a já v klidu mohla odejít do práce aniž bych musela mít strach z toho, co rozkouše – ne proto, že bych se bála o svůj nábytek nebo svůj gauč, ale spíš o to, že jsem se vždycky bála o samotné zvíře, které si může ublížit tím, co všechno sežere a rozkouše. Proto říkám, klec není za trest ani pro pohodlí majitele, ale pro bezpečnost všetečného a zkoumavého štěňátka, které musí vše okousat. Děti zkoumají rukama a tak jako štěňátka taky vše strkají do pusy, nechali byste malé batole samotné doma?
Dnes, když má Priya všeho plné zuby, ať už vycházek se mnou, výletů nebo dětí, jde si zalízt do klícky (do pelíšku), lehne si tam, odpočívá a spí při otevřených dvířkách, takže může kdykoli zase klícku opustit. Je u nás totiž aktuálně jedno velmi důležité pravidlo – „Pokud je pes sám od sebe v kleci, nemluvíme na něj, nebudíme a neotravujeme ho“, protože to znamená, že chce klid, pokud chce jít za námi, kdykoli může.
V několika krocích:
-
Navykat zvíře na klec od první chvíle, kdy si zvykne na nový domov a odtržení od matky
-
Přistupovat ke kleci jako k pelíšku – není to vězení, je to psí útočiště
-
První den v novém domově seznámit pejska i s klíckou (v žádném případě ihned nezavírat do klece)
-
Do klícky dávat misku s krmivem a vodou (pejsek si spíš zvykne na to, že tam je dobře, protože tam dostává nažrat)
-
Navykat na klec postupně. V prvních pár dnech, až si zvíře zvykne doma, dávat pejska do klícky na řádově vteřiny, postupně zvyšovat dobu v přítomnosti majitele a klícku nezavírat. Po tom, co tento krok zvíře zvládá, je možné klícku zavřít s přítomností majitele. Později majitel může odcházet na minutku, 5 minutek, 10 minut… hodinu….
-
Samozřejmostí jsou obrovské pochvaly a pamlsky