Není to tak dávno, co jsem slíbila, že s Doníkem zvládneme udělat nějaké zkoušky. Bude to zkouška pro nás oba – pro něj, protože je nevychovaný, rozmazlený, gaučový a nesoustředěný pes a pro mě, protože jsem strašný stresař a nervák, který dokáže začít panikařit kvůli úplné banalitě.
První přípravné fáze na zkouškovou sezonu jsem zahájila dnes a jen málo mě dělí k totální demotivaci a psychickému zhroucení. Takže nás čeká práce, práce a práce. Jen co vysvitne víc sluníčko a hodnoty na teploměru se trochu vzdálí od nuly a jen co dojedeme náš historicky první štěňátkový turnus, budeme v lese celé dny a můžeme odbourávat jeden zlý návyk za druhým.
Po zralých úvahách jsme se totiž rozhodli omezit výstavy na minimum a místo výstav se zkusíme sblížit se zkouškovým režimem, který nám do teď nějak nepřirostl k srdci. K ukončení aktivního výstavního života máme rovnou několik důvodů.
Jednak máme titulů podle našich představ víc než dost, dále bychom se rádi dostali na pomyslnou „další úroveň“, což pro nás znamená něco víc než výstavy, na kterých není potřeba téměř žádné umění. Ale především díky vztahům, které se poslední dobou celkem rapidně posunuly záporným směrem. Naše očekávání z výstav nebyla uspokojivě naplněna, jsme zklamáni, a nepotřebujeme být součástí něčeho, co je nám proti srsti. Lidský faktor kynologie a chovatelství všechno zničil, na špatné lidské povahy, závist, nenávist, lži a pokrytectví ve svém volném čase totiž nemáme čas.
