Každé setkání s lidmi je jiné. A každé je pro nás stejně důležité. Priya s jemností sobě vlastní vchází do prostoru, kde jsou často emoce silné, srdce unavená a duše opatrné. A právě tam pomáhá – svým klidem, tichem, dotekem a přítomností.
A všemu, co dělá, věnuje svoji maximální pozornost a energii. Ať už je to canisterapie nebo přinášení a vyhledávání aportu v lese nebo na poli. Každým dnem mě abnormálně přesvědčuje o tom, že je unikátní a jedinečná právě tím, jak adaptabilní je vůči svému okolí a prostředí, ve kterém se nachází. Jednou totiž dokáže vybláznit kdejakou lidskou duši k nepříčetnému výbuchu smíchu a jindy je zase velmi klidná a tichá.
Většinou jsou to důvody, co nás lidi ženou kupředu. Pokud máme důvod, dokážeme uběhnout teď hned 5,10 nebo 15km nebo dokážeme 3 dny nejíst, a pokud máme důvod, tak prostě chceme existovat víc pro druhé než pro sebe.
Ale co ti psi? Jediný jejich důvod pro existenci jsme my – lidi – a proto my lidi a ty naše povahy a naše vnitřní „já“ dělá ze psů to, co jsou.
Pes vždycky byl, je a bude odraz svého pána, ke kterému vzhlíží.
Takže věřím, že i pes může být mostem. Mostem mezi člověkem a světem. Mezi bolestí a úlevou. Mezi tichem a dotekem. A Priya ten most staví s každým svým pohledem a každou svojí tlapkou. Ne proto, že každý pes tohle dokáže, ale proto, že právě pes skrz svou němou tvář dokáže zázraky s lidmi, kteří mluvit občas prostě nechtějí.
Priyo, navždycky buď taková, jaká jsi a já ti slibuju, že tě nikdy neupozadím jen kvůli tomu, že to chce někdo jiný.
Jsi výjimečná a jen díky tobě můžu být výjimečná taky. Věřím ti a věřím, že díky naší společné důvěře dokážeme ledasco – takže třeba i zlepšit náladu lidem, kteří nemají zrovna fajn den, týden, měsíc, rok …. Pojď se mnou a budeme světlem v temných dnech druhým.
Foto: Nemocnice Počátky s.r.o.